11 47
o pomoc. Když se o vstupu čínských vojsk do Korey dozvědělo
Japonsko, rozhodlo se pro vyslání 8.000 vojáků pod záminkou
ochrany vlastních občanů žijících v Koreje. Po potlačení
povstání Čína navrhla Japonsku, aby obě armády Koreu opustily.
To ale Japonsko odmítlo s tím, že by měli společně s Čínou
reformovat korejskou vnitřní správu ve jménu nastolení míru
ve východní Asii. To však Čína považovala za přílišné
zasahování do vnitřních věcí jiného státu a nechtěla se toho
účastnit.
Roku 1894 se napadením čínského loďstva japonskou armádou
rozhořela 1. čínsko-japonská válka, kterou díky modernějšímu
vybavení a lepší disciplíně Japonsko po necelých devíti
měsících vyhrálo. Roku 1902 uzavřelo Japonsko s Velkou
Británií smlouvu, kterou Japonsko uznalo britské zájmy v Číně
a Velká Británie uznala japonské zájmy v Koreje. Tento pakt se
stal jednou ze tří smluv se světovými mocnostmi, kterými si
Japonsko připravilo půdu pro ovládnutí korejského poloostrova.
V Asii se v té době posiloval vliv carského Ruska, rostlo
vzájemné napětí mezi ním a Japonskem. Korea, v atmosféře
blížícího se rusko-japonského střetu, vyhlásila neutralitu.
Na to reagovalo Japonsko tím, že vyslalo do Koreje delegaci,
která měla přimět Koreu k podepsání vzájemné smlouvy. V té se
Japonsko zavazovalo respektovat korejskou nezávislost, ale
vymiňovalo si stálý japonský dohled nad korejskou státní
správou. Vypuknutím rusko-japonské války roku 1904 se
pro Koreu vše zkomplikovalo. Do sporu se totiž vložilo USA,
které v čele s tehdejším prezidentem Theodorem Rooseveltem
zprostředkovalo sepsání mírové smlouvy mezi oběma mocnostmi.
Součástí této tzv. Portsmouthské smlouvy z roku 1905 byl
článek o tom, že Rusko uznává vojenské, politické a ekonomické
zájmy Japonska v Koreje. V témže roce USA podepsáním Taft-
11