5 90
- 5 -
1. HISTORIE TAEKWON-DO
(Taekwon-do yoksa)
Přestože původ bojových umění je zahalen tajemstvím, považujeme za
nepopíratelný fakt, že od dávných dob existuje fyzická činnost, jenž zahrnuje použití
rukou a nohou pro účel sebeobrany.
Mezi Taekwon-do v podobě, v jaké je provozováno dnes a krutými primitivními
formami neozbrojeného boje, jak byly rozvinuty v minulosti, je však pouze nepatrná
podobnost. Moderní Taekwon-do se velmi liší od ostatních bojových umění. Žádné jiné bojové umění
není tak vyspělé co se týka sofistiky a účinnosti technik těch, kdo ho provozují.
Protože teorie, terminologie, techniky, systematika, způsoby, pravidla, cvičební oděv a
duševní základ byly vědecky vyvinuty, systematizovány a pojmenovány autorem, je chybou vymýšlet
jakékoliv tělesné činnosti, jenž by využívali ruce a nohy pro sebeobranu pod názvem Taekwon-do.
Stejně tak není ani žádný jiný systém bojového umění oprávněn nazývat se Taekwon-do. Pouze ti, kdo
cvičí techniky založené na teoriích, zásadách a filosofii autora, jsou považováni za žáky pravého
Taekwon-do.
Historie Taekwon-do je úzce spjata se životními osudy jeho zakladatele, generála Choi Hong Hi.
(* 9. 11. 1918)
Choi Hong Hi se narodil v drsné a nevlídné krajině Hwa Dae v Myong Chun, jenž spadá dnes pod
území Severní Koreje. V mládí byl slabý a neduživý, neustálý zdroj starostí pro své rodiče. Avšak i
přesto projevil budoucí generál silného a nezávislého ducha. Ve věku 12 let byl vyloučen ze školy,
poněvadž agitoval proti japonským úřadům, jenž v této době Koreu ovládali. To byl počátek dlouhé
spolupráce se studentským hnutím za nezávislost, Kwang Ju. Po vyloučení ze školy poslal otec mladého
Choie studovat kaligrafii k Han Il Dongovi, jednomu z nejslavnějších učitelů v tehdejší Korei. Han
kromě toho, ze výborně ovládal kaligrafii, byl také mistrem Taek Kyon, starého korejského bojového
stylu, využívajícího zejména technik nohou. Učitel, který byl znepokojen slabou fyzickou kondicí svého
nového žáka, začal Choie zasvěcovat do drsného cvičení taek kyon, aby mu pomohl zdokonalit tělo.
V roce 1937 byl Choi poslán do Japonska, aby tam dosáhl dalšího vzdělání. Krátce před odjezdem se
mladík zapletl do vášnivé hádky se silným profesionálním zápasníkem. Ten mu slíbil, že ho při jejich
příštím setkání doslova roztrhá na kusy. Zdá se, že tato hrozba dala mladému Choiovi další impuls ke
tréninku a zdokonalováni se v bojových uměních. V Kjoto Choi potkal korejce, pana Kima, od něhož
se začal učit japonské bojové umění, Karate.
Po letech usilovného tréninku dosáhl druhého danu. Choi neustále přemýšlel nad
technikami Taek Kyon a ještě zintenzivnil svůj trénink. Mladík doslova žil pro bojové umění. Tloukl do
každého sloupu, který mu přišel do cesty, aby utužil úderové plochy. „Představoval jsem si, že by to
mohly být techniky, které bych použil na obranu proti silnému zápasníkovi Huovi, kdyby chtěl dodržet
svůj slib.“
Po vypuknutí 2. světové války byl Choi nucen narukovat do japonské armády proti své
vůli a přesvědčení. Jeho posádka sídlila v Pchjongjangu. Zde se zapojil do korejského hnutí za
nezávislost, známého jako Hnutí pchjongjangských studentů – vojáků. Byl odhalen, zatčen a 8 měsíců
držen ve vyšetřovací vazbě v japonském vězení. Zde aby zmírnil nudu a udržel se tělesně ve formě, ve
své cele cvičil. Brzy se jeho spoluvězeň a žalářník stali jeho žáky. Nakonec se stal celý vězeňský dvůr
gigantickou tělocvičnou. Osvobození v srpnu 1945 zachránilo Choie od výkonu 7 let vězení. Po svém
propuštění odjel bývalý vězeň do Soulu, kde organizoval setkání studentů – vojáků. V lednu
následujícího roku byl jmenován podporučíkem nově vzniklé armády Korejské republiky. Zanedlouho
se stal velitelem setniny v Kwang Ju v provincii Cholla Namdo (4. pěší regiment). Začal své vojáky učit
karate jako prostředek tělesného a duševního výcviku. V tu dobu si začal uvědomovat potřebu vyvinout
vlastní korejské bojové umění, jenž by bylo jak ideově tak i technicky nadřazeno japonskému karate.
S touto myšlenkou začal od března téhož roku systematicky vyvíjet a zdokonalovat techniky pro nové
bojové umění. Byl povýšen na poručíka a převelen do Tae Jon ke 2. pěchotnímu pluku. Také ve svém
novém působišti rozšiřoval bojové umění a to nejen mezi korejské vojáky, ale i mezi Američany, kteří
tam měli posádku. Rok 1947 byl pro Zakladatele rokem rychlého povýšení – na kapitána a potom na
majora. V roce 1948 byl jmenován v Soulu náčelníkem přesunu, ubytování a zásobování vojsk. Stal se
též instruktorem výuky bojového umění pro místní americkou školu vojenské policie. Koncem roku byl