14 176
Encyklopedie Taekwon-do
svazek 1.
Stránka
14
z
174
Původ a vývoj válečnických umění
ěíká se, že farmaĜení, rybolov, lov, lékaĜská věda, obchod a psaný jazyk byly naučeny
během panování tĜí mýtických vládců, jež se jmenovali Bok Hi, Sin Mong a Hwang Je v Číně
asi 3500 let pĜed Kristem. Na druhé straně nástěnné malby v hrobkách podle Ĝeky Nilu a
hieroglyfické nápisy vyryté v pyramidách dokazují, že Egypťané měli
formu boje s otevĜenou
rukou podobnou boxu již 3000 let pĜed Kristem. Máme také zprávy o technikách boje
otevĜenou rukou, jež provozovali mezopotámští a sumerští
válečníci (3000
-
2300 let pĜed
Kristem). Potom si můžeme snadno pĜedstavit, že u primitivních lidí záleželo na jejich rukou
a nohou jestli pĜemohou nepĜátele, zvíĜata, pĜekážky a jestli pĜežijí v pĜírodě. Protože lidská
znalost a moudrost se rozvíjela, byly tyto kruté způsoby boje postupně a nepĜetržitě
vylepšovány. Nakonec byly uspoĜádány jako válečnické umění.
Do doby Ĝeckých městských států byl box, zápas a ostatní pĜíbuzné formy boje
pravidelnou událostí na olympiádách. Homérovo dílo (ř00
-
Ř00 let pĜed Kristem) obsahuje
popis neozbrojeného boje a Ĝecký filozof Platón (427
-
347 pĜed Kristem) se zmiňuje o
skimachia (boj bez protivníka)
-
druh stínového boxu, který byl nakonec spojen se zápasem a
boxem a vzniklo pancratium (čti:pankratióm). To byl systém boje, ve kterém bylo celé tělo
používáno jako zbraň. ěečtí zastánci pancratia se později pĜeměnili na Ĝímské gladiátory.
Gladiátorské zápasy byly divokým sportem prováděným pro zábavu diváků během zlatého
věku ěímské Ĝíše. Po pádu ěíma byly tyto hry zavedeny v Německu, Normandii a Anglii a
následně se staly základem pro moderní
box a zápas.
Je zaznamen
áno, že od raných dob byly v Číně široce provozovány určité typy boje s
otevĜenou
rukou. Umění Palgwae rozkvetlo během éry dynastie Ju Gong (pĜibližně 200 let
pĜed Kristem) a zdokonalilo se během dynastie Song o 1000 let později. Na světě je rozvinut
velký
počet druhů boje rukou a nohou, každý z nich odráží potĜeby své doby a měnící se
historické a kulturní pozadí té krajiny, kde vznikl. V Číně se boj otevĜenou rukou nazývá
Kung Fu nebo Daeji Chon, v Indii Selambam, ve Francii Savate, v Japonsku Judo, Jiu-Jitsu,
Karate nebo Aikido, v Rusku Samba, v Malajsii Bosilat nebo Pentjak Silat, na Tchaiwanu
Thaibox a v Koreji je znám jako Tae Kyon, Soo
-Bak-Gi a Taekwon-
do. Některé z těchto
forem sebeobrany jsou bezpochyby tak staré jako lidstvo samo. Vystopovat boj ru
kou a nohou
zpátky až k samému počátku by bylo skutečně nemožné. Existuje samozĜejmě mnoho legend,
které se zmiňují o původu takového boje beze zbraně a všechny byly pĜíliš často někým pĜijaty
jako pravdivé.
Existují autority, které věĜí, že hlavní hybná síla boje holou rukou byla objevena v Číně
během 6. století buddhistickým mnichem jménem Bodhidharma (v Číně Tamo, v Japonsku
Daruma), jež byl tĜetím synem indického krále Brahmana, který byl znán jako 2Ř. patriarcha
Budhist Zen. Podstata Zen nebo doktrína
pohody/klidu se má vyhýbat materiální touze, moci,
lakotě a tak dál pomocí duchovního osvícení. Daruma (44Ř
-
52ř po Kristu) pravděpodobně
pĜišel do Číny z jihoindického kláštera pĜes Himaláje, aby poučil vládce dynastie Ling o
buddhismu. Je potvrzeno, že po svém pĜíchodu do Číny šel do kláštera nazvaného Shaolin
Temple, jež se nachází v horách Shao Shik. To bylo v roce 520 po Kristu. Tam pĜevzal úkol
vyučovat buddhismu čínské mnichy. Podle zpráv byli po kruté kázni a intenzívní chůzi, jež